Habrman Gustav, 24. 1. 1864 Česká Třebová – 22. 3. 1932 Praha, novinář a politik. Vyučen soustružníkem a řezbářem; vlastní pílí dosáhl značného všeobecného i politického vzdělání. 1884-87 vězněn za vydávání a šíření sociálně demokratických letáků ve Vídni; po propuštění odjel do Paříže a posléze do USA, kde žil osm let, živil se jako fotograf a redigoval socialistický tisk (1893-94 spolu s J. B. Peckou chicagské Právo lidu). Po návratu do vlasti působil 1897-1901 jako redaktor brněnské Rovnosti; od 1901 šéfredaktor plzeňské Nové doby a vůdčí činitel sociálně demokratické strany na Plzeňsku. 1907-18 poslanec říšské rady, představitel národního, protirakouského směru v české sociální demokracii, odpůrce Šmeralovy pozitivistické linie. Za 1. světové války udržoval spojení s T. G. Masarykem, 1915 ho navštívil ve Švýcarsku a 1917 od něho přijal pokyny za svého pobytu ve Stockholmu na konferenci II. internacionály. V červenci 1918 se stal členem Národního výboru čs.a  koncem října 1918 se účastnil jednání mezi představiteli domácího a zahraničního odboje v Ženevě. 1918-25 poslanec Národního shromáždění, od 1925 senátor; 1918-20 ministr školství, 1921-25 ministr sociální péče. Spolu s Františkem Drtinou položil základy nového čs. školství a rozpracoval zásady školské politiky. Autor pamětí Z mého života (1914; 2. vydání 1924) a Mé vzpomínky z války (1928).