Hájek Jiří, 6. 6. 1913 Krhanice u Benešova – 22. 10. 1993 Praha, právník, politolog, diplomat a politik. 1932-36 vystudoval práva na Karlově univerzitě a 1937-39 pracoval na okresním finančním ředitelství v Praze. Od 1933 se politicky angažoval v řadách sociálně demokratického studentstva; 1938-39 aktivista Národního hnutí pracující mládeže. V říjnu 1939 zatčen gestapem a do 1945 vězněn v nacistické káznici. 1945-48 exponent Fierlingerova křídla v Čs. sociální demokracii; 1945-46 poslanec Prozatímního národního shromáždění, 1946-48 ústřední tajemník Dělnické akademie. 1948 se aktivně podílel na sloučení ČSSD s KSČ; 1948-69 člen ústředního výboru KSČ, 1948-54 poslanec Národního shromáždění. 1949-53 profesor Vysoké školy politických a hospodářských věd, od 1954 profesor Univerzity Karlovy. 1953-54 se podílel na komunistické kampani proti „sociáldemokratismu“ a vydal pamflet Zhoubná úloha pravicových socialistů v ČSR (1954). 1955-58 čs. velvyslanec ve Velké Británii, 1958-62 náměstek ministra zahraničních věcí, 1962-65 čs. stálý zástupce u Organizace spojených národů; 1965-68 ministr školství. V době „pražského jara“ 1968 stoupenec reformního proudu v KSČ, ale odpůrce obnovení ČSSD. Od dubna do září 1968 ministr zahraničních věcí, v srpnu 1968 protestoval v OSN proti sovětské okupaci Československa; záhy poté odvolán ze své funkce. 1969 odešel z politického života a 1970 vyloučen z KSČ. 1968-72 vědecký pracovník ČSAV; od 1973 v důchodu. V 70. a 80. letech čelný představitel čs. disentu; 1977 signatář, 1977-78 a 1979-80 mluvčí Charty 77, od 1988 předseda Čs. helsinského výboru. V 80. letech navázal kontakty s někdejšími představiteli sociálně demokratické mládeže v poválečném období, s tzv. reformním směrem v exilové ČSSD (R. Luža, P. Janýr) i se Socialistickou internacionálou a usiloval o spolupráci sociálních demokratů a reformních komunistů v protirežimní opozici; 1988-89 se podílel na založení Společnosti pro studium demokratického socialismu i klubu Obroda. V listopadu 1989 spoluzakladatel Občanského fóra; 1990-92 poradce předsedy Federálního shromáždění A. Dubčeka. Autor syntézy dějin socialistického hnutí v meziválečném období Mezi včerejškem a zítřkem (1947) a řady prací z nejnovějších čs. i světových dějin (Mnichov, 1958; Mezinárodní vztahy po druhé světové válce, 1970; Mezinárodně politické aspekty obrodného procesu, 1976); spoluautor a redaktor mnoha dokumentů Charty 77. Posmrtně vyšly jeho Paměti (1997).