Jankovec Volfgang, 10. 10. 1896 Plzeň – 20. 12. 1944 Berlín, pedagog, osvětový pracovník a publicista; manžel Ludmily Jankovcové. Vystudoval obchodní akademii v Plzni a obor obchodních věd na české technice v Praze; poté působil jako profesor národního hospodářství, obchodních věd a angličtiny na obchodních akademiích: 1919-20 v Plzni, 1920-23 v Košicích, 1923-31 v Teplicích, 1931-33 v Praze-Smíchově, 1933-41 v Praze-Karlíně (autor dvoudílné Učebnice anglické korespondence pro III. a IV. ročník obchodních akademií, 1932-33). Od začátku 20. let byl činný v sociálně demokratické straně a Dělnické akademii (od 1931 její jednatel); spolupracovník, posléze redaktor měsíčníku Dělnická osvěta a týdeníku Nová svoboda. Ve 30. letech patřil k vůdčím osobnostem levicové sociálně demokratické inteligence, zaujímající kritický postoj k politice stranického vedení; spoluautor programového dokumentu Co chtějí socialisté (1934). Angažoval se v protifašistickém hnutí, 1937 se podílel na založení Společnosti přátel demokratického Španělska a 1938 na přípravě manifestu Věrni zůstaneme. 1939-41 vedoucí představitel odbojové organizace Petiční výbor „Věrni zůstaneme“ a redaktor ilegálního tisku (mj. časopisu V boj); 1940 spoluzakladatel Ústředního vedení odboje domácího a 1941 Ústředního národně revolučního výboru Československa. V prosinci 1941 zatčen gestapem, v říjnu 1944 odsouzen k trestu smrti a v prosinci téhož roku popraven.