John Oldřich, 20. 2. 1907 Chořelice u Litovle – 2. 8. 1961 Praha, právník a politik. Pocházel z moravské vlastenecké rodiny Svozilovy; vnuk novináře a politika Josefa Svozila (1847-1931), průkopníka rolnické svépomoci na Hané; bratranec a od 1937 manžel spisovatelky Hermy Svozilové-Johnové (*1914). 1925-29 vystudoval práva na Masarykově univerzitě v Brně a na Karlově univerzitě v Praze; poté advokátní koncipient, od 1935 samostatný advokát v Prostějově. Od 1930 člen a funkcionář Čs. sociálně demokratické strany a Dělnické akademie; 1937-39 starosta Prostějova (nejmladší starosta v ČSR), 1938-39 člen ústředního výkonného výboru Národní strany práce a předseda jejího krajského výboru v Olomouci. 1939-40 vězněn v německých koncentračních táborech Dachau a Buchenwald; v září 1940 propuštěn, posléze se zapojil do odboje a navázal styky s partyzánskými skupinami; 1944 znovu krátce vězněn. V květnu 1945 zvolen předsedou revolučního národního výboru v Prostějově a záhy předsedou krajského vedení sociálně demokratické strany v Olomouci. 1945-48 člen představenstva Čs. sociální demokracie a jeden z představitelů jejího levicového křídla; 1945-54 poslanec Národního shromáždění, 1946-48 předseda ústavního výboru, řídícího přípravu nové ústavy, od března do června 1948 místopředseda Ústavodárného národního shromáždění, od začátku června 1948 do září 1953 předseda Národního shromáždění (zvolen ještě jako představitel ČSSD). V červnu 1948 se podílel na sloučení ČSSD a KSČ, ačkoliv s ním osobně nesouhlasil. 1948-54 člen ústředního výboru, 1948-53 člen předsednictva ústředního výboru KSČ. V září 1953 byl pravděpodobně v souvislosti s kampaní proti „sociáldemokratismu“ i pro své kritické postoje k praktikám komunistického režimu zbaven funkcí a odstraněn z politického života; od 1953 pracoval jako úředník Čs. státní arbitráže. – Jeho osudy a činnost do roku 1948 zachyceny v memoárové knize H. Svozilové-Johnové Hanácká sága (2000).