Modráček František, 8. 9. 1871 Habroveč u Nasavrk – 23. 3. 1960 Praha, politik a novinář. Povoláním řezbář; začátkem 90. let 19. století aktivista anarchistického hnutí, 1894 odsouzen v procesu s „Omladinou“, 1895 amnestován. 1895-97 vedl spolu s A. P. Veselým skupinu tzv. pokrokových socialistů, s níž 1897 vstoupil do Českoslovanské sociálně demokratické strany. Odmítal marxismus, zvláště pak materialistické pojetí dějin, a vystupoval proti přezírání národnostní otázky v dělnickém hnutí. V sociální demokracii získal záhy silnou pozici jako propagátor a teoretik družstevnictví, v němž spatřoval základ nového řádu samosprávy práce, nevylučující soutěž ani podnikatelství. Roku 1906 založil Ústřední dělnický spolek konzumní; 1907-18 poslanec rakouské říšské rady. Za 1. světové války vytvořil kolem Socialistických listů opoziční skupinu proti oportunnímu směru Šmeralovu. Po vzniku ČSR ostře vystupoval proti bolševizující levici v sociálně demokratické straně, z níž 1919 vystoupil a založil (spolu s J. Hudcem a J. Mackem) Socialistickou stranu čs. lidu pracujícího, působící zejména na část mladší inteligence; 1924 se vrátil do sociálně demokratické strany. 1918-25 poslanec, 1925-39 senátor Národního shromáždění. Od roku 1929 činný ve vedení družstevních organizací, zejména v bytovém družstevnictví; 1934 zvolen členem Mezinárodního sociologického ústavu v Ženevě. 1898-1916, 1918-30 a 1924-28 vedoucí redaktor teoretické revue Akademie.Autor řady teoretických a politických spisů, z nichž největší význam má Samospráva práce (1918), dále Marxův názor na dějiny a socialism (1900), Otázka národní v sociální demokracii rakouské (1908) a Společenský vývoj (1929). Svou politickou autobiografii publikoval v cyklu Cesty k socialismu (1932).