Němec Antonín, 17. 2. 1858 Brno – 25. 5. 1926 Praha, politik a novinář. Původním povoláním typograf. V 80. letech 19. století organizátor sociálně demokratického hnutí mezi textilním dělnictvem v Brně, 1886-94 redaktor brněnské Rovnosti, 1894-97 Dělnických listů ve Vídni, 1897-1907 šéfredaktor, od 1907 vydavatel Práva lidu v Praze; publicista a překladatel socialistické literatury (např. Karla Kautského) do češtiny. Od přelomu století vůdčí činitel, 1905-16 a 1917-24 předseda výkonného výboru  Českoslovanské sociálně demokratické strany, kterou spolu s Fr. Soukupem zastupoval ve II. intenacionále; 1907-18 poslanec rakouské říšské rady. Zasloužil se o založení Lidové knihtiskárny a o rozvoj tiskových podniků sociálně demokratické strany. Zprvu stoupenec a prosazovatel, později politický soupeř  B. Šmerala; stoupenec politické a odborové samostatnosti české sociální demokracie, současně však zachovával jistý odstup od nacionálního proudu ve straně (G. Habrman, Fr. Modráček, Fr. Soukup, R. Bechyně). Za 1. světové války prosazoval politiku pasivismu; v létě 1916 předal B. Šmeralovi vedení strany, na podzim 1917 je však znovu převzal. Od července 1918 člen, v říjnu-listopadu 1918 místopředseda Národního výboru čs., 1918-20 člen Revolučního národního shromáždění, 1920-25 poslanec Národního shromáždění. V letech 1918-20 se maximálně snažil udržet jednotu sociálně demokratické strany a zabránit jejímu rozkolu; proto dlouho ustupoval před požadavky radikálního levicového křídla, avšak nakonec se s ním zásadně rozešel. 1925 byl zvolen čestným předsedou Čs. sociálně demokratické strany dělnické.