Šmeral Bohumír, 25. 10. 1880 Třebíč – 8. 5. 1941 Moskva, politik, novinář a publicista. Vzděláním právník; od studentských let činný v sociálně demokratické straně, od 1899 spolupracovník jejího tisku, 1901-18 redaktor, 1908-16 odpovědný redaktor Práva lidu. Od 1909 člen výkonného výboru strany, 1916-17 jeho předseda; 1911-18 poslanec rakouské říšské rady. Stoupenec austromarxistického národnostního programu tzv. kulturně personální autonomie; celek rakousko-uherské říše považoval za nejlepší základnu demokratických a sociálních přeměn ve střední Evropě, stavěl se proto za jeho zachování a přetvoření v demokratickou federaci rovnoprávných národů. Před 1. světovou válkou vůdčí teoretik české sociální demokracie; na začátku války stanul v čele aktivistického křídla, odmítajícího protirakouský odboj, pod tlakem opozice v čele s Fr. Modráčkem a G. Habrmanem se v září 1917 vzdal prakticky všech stranických funkcí. Po vzniku ČSR odmítl nabídku na vyslanecké místo v Berlíně a přechodně se stáhl z veřejného života; 1919 byl krátce dopisovatelem Práva lidu ve Švýcarsku. Na jaře 1920 navštívil sovětské Rusko a jednal s V. I. Leninem; po návratu se postavil do čela tzv. marxistické levice a připravoval její vstup do Kominterny. V květnu 1921 se podílel na založení KSČ; 1921-24 člen výkonného výboru, 1924-29 a 1936-38 člen ústředního výboru KSČ, 1924-29 člen politického byra ústředního výboru KSČ; 1920-29 poslanec, 1935-38 senátor Národního shromáždění. V KSČ představoval pravicové křídlo a byl kritizován pro nedostatečný rozchod se „sociáldemokratismem“. Od 1926 pracoval v exekutivě Komunistické internacionály a pobýval převážně mimo území ČSR. 1938 odjel do Moskvy, kde začátkem května 1941 zemřel. – Hlavní spisy: Kdo jsou a co chtějí sociální demokraté (1906), Materiálie k dějinám dělnického hnutí (1906), Pravda o sovětském Rusku (1920); jeho historické stati a studie vydány souborně pod titulem Historické práce (1961).